Štace

26. - 27.6.2009 Trocnov - Řemdich paní Kateřiny

Jednoduše: brutální masakr. Začátek byl již v pátek, kdy fesťák odstartovala velešínská Fontanela. Dokud se nehrálo svítilo sluníčko, s prvními tóny se však začali spouštět první kapky deště. Jako druhá nastoupila na scénu netrpělivě očekávaná Garage, v čele s Tony Ducháčkem. Hráli dobře, sou to profíci, přesto v očích mnoha lidí bylo vidět trocha zklamání. Všichni čekali na Mochomůrky a další hity, ty se ale bohužel jaksi nekonali, zato jsme slyšeli spoVenca a Ejsiusty nových věcí. Lidi skotačili po nasáknutém trávníku, z kterého se pomalu, ale jistě, stávalo bahnité letiště. Všem začínalo být jasno, jak tohle skončí. Promočený páteční večer uzavřeli ostřílení, undergroundem nakažení hoši, Bratři Karamazovi z Českého Krumlova. Během jejich vystoupení přestalo pršet a tak se na parket, jestli se tak dají nazvat bahenní lázně, odvážilo konečně více lidí. Po skončení se ale, do připraveného vojenského stanu, spát nešlo. Po celou noc byla otevřena hospoda, tak se bumbalo až do rána. Mnozí žíznivci se snažili vyrovnávat vysokou vlhkost vzduchu s procentem alkoholu ve svém těle a tak, když ráno vykokrhal kohout jitřenku, vypadalo to v areálu krčmy, jako když Žižka táhnul Sasaod Sudoměře. Radši se ani nebudu zmiňovat o milovnících bahenních koupelí. Nastal den druhý. Dopoledne proběhlo celkem v pořádku, lidičky se snažili dát trochu dohromady, vystřízlivět, no a někteří se stihli znova opít. Asi v poledne vylezl ze svého kanafasu zvukař - Bizonio a pustil nějakou muziku k poslechu. Jeden aktivní fanoušek začal hnedka nedočkavě pařit a hrozit na pódium, jako by tam už hrála nějaká kapela. A brzo se dočkal. Ve 14 hodin to skvěle vykopnul budějckej Prasklej Jogurt, mladá, velmi nadějná kapelka, hrající příjemný bigbítek. Klukům moc fandím, na svůj věk hrajou úžasně. Po nich krotili svoje kytary sympatičtí Tabasco. Kluky z Besednice jsem viděl prvně a naprosto mě nadchli; klasickej zábavkovej bigbít té nejvyšší kvality včetně profesionálního vystupování. Super. Vobčas na nás juklo sluníčko ale jinak téměř nepřetržitě padá z nebe ten mokrej sajrajt. Zdá se však, že nělidickykterým fanouškům to evidentně vyhovuje a mohou v bahenní lázni naprosto svobodně vytvářet nové taneční kreace. Obvzlášť choreograficky zajímavý je jednobarevný styl Čtyři z tanku a pes, kdy z rozbahněného parketu koukají jen dvě oči a zuby. Následovala smečka budějckech kapel: Bloody Rose, Bud a Smutný Karel. Zejména poslední jmenovaná partička, paradoxně ke svému sychravému jménu zahrála vesele a hlavně dokázala perfektně nažhavit lidi. Však také sklidili zasloužený aplaus. Další, velice příjemnou záležitostí, byli moji oblíbenci Tune´ll. Miluju blues a v jejich podání fakt nemá chybu. Konečně, se soumrakem, jsme přišli na řadu my, Spanilá Jízda. Prvních pět minut neprší a pak znova a znova padá ten mokrej sajrajt. Nevadí. Spustili jsme ten náš rokec a nemalou partou decibelů jsme se snažili vodtlačit ty zkurvený mraky dál. Nepovedlo se. Zato lidičky, co do té doby stáli schovaný pod střechou to přitáhlo blíž k pódiu, bez ohledu na ty sračky na zemi a začalo se pořádně pařit. Měli jsme připravenej jeden přídavek, ale vynikající publikum si vyžádalo ještě další, neplánovaný kus. Nic na plat, po nás hráli ještě další kapelky, tak jsme museli z pódia pryč. Hnedka po nás nastoupili na plac Noise Butique a druhý ročník festivalu Řemdich paní Kateřiny zakončily Ztuhlý Xichty. Pár Sasa a Sturmašťastlivců si ještě dalo bahenní zábal, někdo se vydal na cestu k domovu a skalní rockeři šli ještě zapařit ke stánku s pivem. Celej fesťák byl naprosto brutální mazec se vším všudy, co k tomu patří i nepatří. Jak říkal Saša, kterej to celý moderoval, "to nejde popsat, to se musí zažít!". A to je pravda. Sluší se taky připomenout, že druhý ročník Řemdichu nastolil laťku opravdu vysoko a mohli jste slyšet to nejlepší z jihočeského bigbítového podhoubí. Veliký dík patří pořadatelům, Ejsímu a Ímonovi, za prosazování bigbítu v jižních čechách a také sponzorům, bez nich by takovouhle akci šlo uspořádat jen velmi těžko. Největší poděkování a poklonu si ale zasloužíte Vy, lidičky, kteří jste přišli a vydrželi v tom marastu až do konce. Smekám i před Váma, kteří jste se nezalekli bahna a deště a tancovali jste, jako by to mělo být naposled. Všem Vám ještě jednou moc děkuju a doufám, že příští rok se v Trocnově opět uvidíme. A když bude pršet, nevadí, horší už to bejt nemůže.

 

AŤ ŽIJE TOCNOVSKEJ FESŤÁK "ŘEMDICH PANÍ KATEŘINY" !